Pokud máte děti, pak jsem přesvědčená o tom, že jste to také sami na vlastní kůži zažili. A nejspíš nejednou. Vztek na své dítě. Prudký, silný. Je tady a máme před očima rudo. Může se střádat, až přijde ta pověstná poslední kapka a pohár trpělivosti prostě přeteče…
Na Lince bezpečí pracujeme s dětmi a mladými lidmi, k jejichž věku neodmyslitelně patří téma lásky a vztahů. Téměř v každém našem kontaktu se vztahové otázky objevují. Někdy jako hlavní téma, jindy jako vedlejší.
Naťukat doma z gauče prompt, jak odnaučit dítě okusovat si nehty, a pak jen pár vteřin čekat, co skvělého nám stroj doporučí, zní jako splněný sen každého rodiče, který se stal realitou. Je to nesmírně jednoduché, bez rizika trapnosti, pocitu selhání nebo studu, který může provázet rozhovor s kamarádkou, partnerem či terapeutem.
Když frustrace přerůstá v myšlenky na ublížení druhým. Agresivní chování dětí a dospívajících často vyvolává strach, odmítání a rychlé nálepky typu „zlobivé“ nebo „nebezpečné dítě“.
Resilience – neviditelná tichá síla, která se vynoří (na pomoc), když je třeba. Nikoliv svalnatí, bohatí nebo ti, kdo mají kouzla, čáry a podfuky, ale vytrvalí, ti, kteří uvnitř sebe nosí naději a vděčnost, jsou na konci cesty odměněni.
Je takřka fascinující, jaká data nám dnes chytrá zařízení mohou o spánku poskytovat - od délky spánku přes fáze REM a nonREM vln, až po odchylky od běžného stavu. Data mohou být samozřejmě užitečná, někdy nás dokonce upozorní na blížící se nemoc nebo doporučí více odpočinku.